Tip na výlet - Zámek Loučeň a Labyrintárium

Zhruba 60 km na severovýchod od Prahy, 12 km od města Nymburk, se v úrodném kraji mezi Labem a Jizerou nachází obec Loučeň. A není to ledajaká obec. Jejích 1300 obyvatel je právem pyšných na místní zámek. A to nejen proto, že je to zámek s patrně nejdelší otevírací dobou v celé republice - tj. celoroční - ale také proto, že k zámku patří rozsáhlé zahrady s bludišti a labyrinty, které jsme se rozhodli jednoho únorového víkendu prozkoumat o něco blíž.
Do Loučně se nejlépe dostanete po mladoboleslavské dálnici, kterou opustíte na úrovni Benátek nad Jizerou. Pak už jen prokličkujete pár vesničkami a cesta vás navede přímo na loučeňské náměstí. Parkovat se dá buď u autobusového nádraží, nebo přímo před areálem zámku - mimo sezónu bezplatně, jinak bude vaše peněženka lehčí zhruba o 40Kč.
Odlehčíte si také za vstup do zámku, který nabízí hned několik prohlídkových okruhů, od těch klasických, vylepšených o průvodce v dobových kostýmech, až po dětské, večerní nebo čokoprohlídky. Zpravidla každou první sobotu v měsíci zhruba od března jsou pak na zámku pořádány tematické zámecké slavnosti. My - protože jsme s sebou měli psí doprovod v podobě naší Charlie - jsme se rozhodli prozkoumat zámek pouze zvnějšku a zaměřit svou pozornost na park, což nás stálo 50Kč za osobu a čoklík byl zdarma. Jako bonus nás navíc v informačním centru uvítal pán v naprosto nedobovém obleku Hanse aus Tyrol, kterého jsme si nejdříve spletli s německým turistou, ale vzápětí nás vyvedl z omylu, když nás zkasíroval. Každopádně jsme od Hanse vyfasovali vstupenky a mapku, čímž jsme byli prakticky připraveni a výlet mohl začít.
Dominantou areálu je tedy samozřejmě romantický barokní zámek s přilehlou oranžerií a terasou, která nabízí parádní výhled do kraje. Co ale dělá Loučeň tak výjimečnou a čím se odlišuje od dalších českých zámků je soustava jedenácti zahradních labyrintů a bludišť vybudovaných v zeleni historického anglického parku. Kromě toho, že se budete při hledání cesty do středu a ven dobře bavit, dalším důvodem, proč se do labyrintária podívat, je magická energie míst, na kterých jsou loučeňská bludiště a labyrinty vybudovány. A tak prý je to příhodné místo k načerpání léčivé síly i pro vaši senzitivní babičku.
Labyrintáriem vás provede soustava naučných tabulí, ze kterých se mimo jiné dozvíte také, jaký je mezi labyrintem a bludištěm rozdíl. Což vám ale bude srdečně jedno ve chvíli, kdy stojíte mezi téměř dvoumetrovými palisádami a nevíte kudy kam. Stejně tak největší loučeňské bludiště vysázené ze vzrostlých tisů je celkem zapeklité a vy, pokud nejste orientačně dostatečně zdatní, nakonec budete muset po vzoru vašeho psa zvolit únikovou cestu skrz stromky a modlit se, aby vás u toho nenachytal Hans z Informací. Dlužno říct, že některé z atrakcí nebyly vzhledem k ročnímu období zase taková výzva. Zklamáním byl konkrétně travnatý labyrint, který měl do výšky asi 1 cm, a buxusové bludiště, které na tom bylo asi jen o 15 čísel lépe.
Oddechový čas si ale nemusíte brát ani po projití všech bludišť a labyrintů. Na konci areálu vás čeká lanové centrum, ve kterém se můžete svézt na kladce a vyzkoušet svou stabilitu na řadě dalších srandiček. A tak, pokud zdárně vybloudíte a nezlomíte si nohu po pádu z visuté kladiny (no, dobře, půl metru nad zemí není žádný Grand Canyon), na konci prohlídky zámeckého parku se budete cítit tak trochu jako účastník pevnosti Boyard.
Ztracené kalorie pak můžete doplnit třeba v zámecké restauraci. Protože naše Charlie ale není žádný palácový psík nýbrž klasický vořech, rozhodli jsme se pro jistotu pro hospodu na náměstí. A dobře jsme udělali. Výběr jídla byl naprosto klasický a trochu omezený - gulášek, smažák, svíčková, špekové knedlíky - ale zato chuťově dovedený k hospodské dokonalosti. Třešničkou na dortu byl pak pan majitel, který nás po celou dobu bavil svými hláškami a entuziazmem, což strávník zvyklý na unylé pražské servírky vždy ocení, a to nejen patřičným spropitným.
Pokud byste výletování neměli stejně jako my ani po obědě dost, pak doporučujeme na vytrávení přilehlou naučnou stezku. Začíná u zámeckého parkoviště za fotbalovým hřištěm a vede smíšeným lesem (který bude v létě určitě plný suchohřibů, říkal táta...). Cestičky jsou zpevněné a široké, takže se na nich prosadí I maminky s kočárkem...a senzitivní babičky plné energie z bludišť. A délka je zrovna tak akorát, přibližně 4 km.
Suma sumárum, Loučeň je určitě místo, které stojí za to navštívit. Každý si tu najde svoje. A pokud ještě chvilku počkáte, nebudete muset jako my po bludištích běhat v kulichu a rukavicích, ale dáte si na terase u zámku kafíčko a zmrzlinu. A pak tenhle výlet oprávněně dostane 5 z 5 hvězdiček.